Ženy a král Slunce

Ludvík XIV. byl jedním z nejdéle panujících králů Francie. Svým temperamentem a zájmem o ženy se víc, než otci, podobal dědovi Jindřichovi IV. Jeho královským životem proplulo mnoho žen a dívek, ale jen některé byly ty "osudové".

Král Ludvík XIV. se rád oblékal podle poslední módy a nesnesl, když někdo vypadal lépe než on. Ještě horší bylo, když se našel chvástal, který na sebe poutal pozornost okázalejším majetkem, než měl on sám. Takový se se zlou potázal. Nerozvážnost tohoto druhu udělal jen hlupák, protože jedině Ludvík byl král Slunce.

Ludvíkova matka

Anna Rakouská krále Slunce ovlivnila asi nejvíc z žen, byla přece jeho matkou. Celé dvacet tři roky čekala na prvního potomka. Až se konečně 4. září 1638 narodil syn Ludvík a o dva roky později jeho bratr Filip. 

Do té doby nad královninou hlavou visela hrozba anulace manželství. Církev totiž neplodnost považovala za důvod pro zapuzení manželky. Jenže po Ludvíkově narození se okamžitě začalo spekulovat, kdo je princovým otcem. Někteří brali do úst i taková slova jako zázrak. Zvěsti zarazil sám král Francie Ludvík XIII., když prohlásil: „Těžko se dá mluvit o zázraku, když muž, který uléhá se svou ženou, jí udělá dítě.“

Anna své syny vychovávala jinak, než bylo do té doby zvykem. Trávila s nimi hodně času, věnovala se jim, a to vybočovalo z tradic královského protokolu. Hrozilo tedy, že jí děti odeberou a dají je na vychování. Brzy si však uvědomila, že její muž umírá, a tak se musela připravit na úlohu regentky, kdy bude prvorozeného zastupovat do doby, než se sám ujme královských povinností.

Anna byla na svou dobu výjimečná a vřelá matka a její syn, Ludvík XIV., ji až do své smrti ctil. Stala se s kardinálem Mazarinem jeho hlavní rádkyní.

Kráska s ďolíčky

Marie Manciniová, neteř kardinála Mazarina, přišla ke dvoru v šestnácti letech z kláštera. Byla vysoká, krásná, a když se usmívala, tvořily se jí ve tvářích ďolíčky. Ludvík se dlouho odhodlával projevit jí své sympatie, ale jak spolu trávili víc a víc času, jejich láska rostla. Jenže mladý král se měl oženit s Marií Terezou. Přesto své Marii sliboval: „Nikdy se s Marií Terezou neožením! Vy jste moje královna. Toužím po vás a nikdo tomu nemůže zabránit!“

 A zabránil! Kardinál Mazarin přikázal neteři, aby odjela hodně daleko a na krále zapomněla. Marně žádal Ludvík o její ruku. Jejich rozloučení bylo neodvratné, a tak jí Ludvík daroval náhrdelník s prosbou, aby si ho vzala v den své svatby. Marie Manciniová odjela a víckrát se nesetkali.

Marie Tereza Habsburská, královna Francie

Marie Tereza byla španělskou infantkou a v roce 1660 se stala Ludvíkovou ženou, kterou byla 23 let. Porodila mu šest dětí. Byla však také jeho sestřenicí, jejich rodiče byli sourozenci.  Ludvík ji nikdy nemiloval, byla tou vyvolenou pro krále Francie, ale snažil se ji respektovat. Dala mu dědice a on se snažil, aby žila spokojeně a nikdo se jí nevysmíval, kvůli jeho milenkám, které přicházely a odcházely. Marie Tereza však velmi trpěla jeho mimomanželskými vztahy.

Nevinná Louisa de la Valliere a další

Byla plachá, nevinná a krásná. Ludvík se do ní zamiloval a jejich vztah vydržel třináct let. Chodili spolu na dlouhé procházky a jezdili na hony. Porodila mu čtyři děti, ale jen dcera Marie Anna se dožila dospělosti. Luisa velmi těžce nesla hříšnost jejich vztahu. Byla nešťastná z opovržení, jakým na ni shlížela jak církev tak samotná královna. Jejich vztah odsuzovala i veřejnost. Poté, co se král začal zajímat o Athenais de Montespan, odešla do kláštera karmelitánek v Paříži na Rue d´Enfer, kde si ostříhala vlasy, oblékla si šat novicky a později složila řeholní slib. Už v době, kdy byla královou milenkou se projevovaly její literární a umělecké sklony. Sledovala Racina a Molliera, četla romány, učila se malovat na Královské akademii. Najdeme ji ale také v Dumasových Třech mušketýrech, přímo v románech Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech. Také byl zvěčněna v románu  Dory Dunclerové Idyla královské krásy.

Athenais de Montespan

Ctižádostivá, vtipná, rázná, neklidná, smyslná a vdaná. Tak lze charakterizovat tuto královu milenku. Byla pravým opakem křehké Louisy de la Valliere. Když se její manžel dozvěděl o jejím vztahu s králem, vrazil do manželčina pokoje a nafackoval jí. Způsobil pořádný rozruch. Byl to horkokrevný Gaskoněc, a tak ho král raději vyhnal. Jeho žena zůstala a cítila se nadřazena ostatním lidem u dvora.

Královy vztahy nezůstaly bez následků. Vychovatelkou všech nemanželských dětí se stala Francoise de Maintenon. Okolí ji považovalo za podivínku, protože chodila pouze v černém a byla silně nábožensky založená. Děti ji velmi milovaly pro její laskavost a něhu. Ludvíkovi zpočátku nepřišla ničím zajímavá.  Jednoho dne, když bez předchozího upozornění přišel na návštěvu svých dětí, byl překvapen, jakou láskou a pozorností je jejich vychovatelka zahrnuje. Velmi oceňoval, jaké příjemné prostředí pro děti vytvořila. Král se svým manželským i nemanželským dětem hodně věnoval a byl k nim velmi laskavý.

V roce 1673 přizval král své tři děti, které měl s Athenais de Montespan, ke dvoru a uznal je za legitimní. Athenais měla stále více námitek vůči vychovatelce. Jakoukoli její poznámku považovala za urážku vlastní osoby. Král byl však s vychovatelčinými službami velmi spokojen a štědře ji odměňoval. Francoise si koupila zámeček Maintenon nedaleko Versailles. Zisk z hospodářství ji měl zabezpečit na stáří.

Z vychovatelky královnou

Vzájemná náklonnost mezi králem a Francoise narůstala a měnila se v lásku. Athenais de Montespan si vůbec ničeho nevšimla. Vůbec ji nenapadlo, že by se král mohl zamilovat do jiné ženy, natož do neurozené vychovatelky. V roce 1675 král nečekaně povýšil Francoise na markýzu de Maintenon. Tím se jí odvděčil za její služby a zarazil její další ponižování u dvora.  Nikdo neví, kdy markýza podlehla jeho svodům, ale v roce 1680 ji zcela otevřeně zahrnul všemi poctami. Vytvořil pro ni nový úřad, zbavil ji postu vychovatelky a ona už nebyla podřízenou Athenais de Montespan. Francoise nezpychla a u dvora se odvděčila i svým blízkým přátelům, kteří jí pomáhali, když sama byla v úzkých.

V roce 1683 zemřela královna Marie Tereza a její manžel opravdu litoval její ztráty. Ludvíkovi XIV. tehdy bylo čtyřicet pět let a byl plný síly a života. Pochopil, že našel svou velkou lásku. Téhož roku, možná o rok později, došlo k utajenému sňatku, kdy si jedné noci vzal za ženu Francoise, markýzu de Maintenon. A tak se chudá Francoise, stala královnou Ludvíka XIV. a nikdo nikdy nepochyboval o jejich velké lásce.

Po kom zdědil Ludvík XIV. chuť do života?

Bylo to po jeho dědečkovi, Jindřichovi  IV., králi  Francie a Navarry. Neustálé boje mezi hugenoty a katolíky vyvrcholily Bartolomějskou nocí v den svatby Jindřicha IV. a Markéty z Valois. Bylo to 18.srpna 1572. Královská rodina se rozhodla ukončit boje mezi oběma tábory a to tak, že jen v Paříži té noci bylo vyvražděno okolo 3000 hugenotů. Na francouzský trůn se dostal poté, co bratři jeho ženy Markéty z Valois, řečené královna Margot, postupně zemřeli. Tak došlo ke korunovaci, kterou si většina obyvatel nepřála, protože Jindřich IV. nebyl katolík. V roce 1594 vydal edikt Nantský, který zaručoval hugenotům svobodu vyznání. Jindřich IV. však řešil další problém a tím bylo jeho potomstvo. Táhlo mu na padesát a neměl právoplatného dědice a tak se v roce 1599 po vzájemné dohodě nechal rozvést s Markétou z Valois a o rok později se oženil s Marií Medicejskou. Spolu měli šest dětí a nejstarší, Ludvík XIII., se stal jeho nástupcem.

Jindřich IV. provedl finanční, správní a soudní reformy, podporoval stabilizaci ekonomiky a koloniální expanzi. Historici ho dnes nazývají nejmilovanějším francouzským králem a také na něj vzpomínají na toho, co měl rád ženy, víno a zpěv.

Osud mu však nedopřál dobrý konec. Jinřich IV. byl zavražděn katolickým fanatikem 14.srpna 1610. Bylo mu 57 let. Pohřben byl v bazilice Saint-Denis, která tehdy byla na okraji Paříže. V roce 1793 v období Velké francouzské revoluce byla vykopána těla panovníků a někdo Jindřichovi IV. odřízl hlavu. Ta se pak po staletí různě stěhovala, měnila majitele a jak se objevila, zase záhadně zmizela. Dokonce byla viděna i na aukci. Nakonec byla v roce 2009 objevena u čtyřiaosmdesátiletého penzisty, který ji měl v držení od roku 1955. Nikdo už nevěřil, že jde opravdu o hlavu Jindřicha IV., ale její pravost potvrdili vědci. Jeho hlava byla pohřbena v roce 2011 v Saint-Denis. Za jeho vlády 1589-1610 byl v Paříži postaven Pont-Neuf (Nový most) přes řeku Seinu a Place des Vosges (Vogéské náměstí).

Rodiče Ludvíka XIV. 

Ludvík XIII. a Anna Rakouská byli oddáni, když jim bylo 14 let. Jejich svatební noc, byla pro oba patrně horor. Dokonce se spekulovalo o tom, zda došlo k naplnění manželských povinností. Dlouho pak k sobě nemohli najít cestu. Ludvík XIII. by citlivý mladík, miloval lov, hudbu. Rád jezdil do loveckého zámečku, který stál na místě dnešních Versailles, které nechal postavit až jeho syn Ludvík XIV. Občas pod tíhou únavy a smutku se svěřoval svému zpovědníkovi, otci Caussinovi, že kdyby měl syna schopného vlády, rád by se vzdal trůnu a vstoupil do kláštera. Celá Francie byla ohromena, když se královně Anně Rakouské narodil

5. září 1638 následník trůnu Ludvík XIV.  a za dva roky uviděl světlo světa jeho bratr Filip.

Ludvík XIII. byl dobrý král a pokračoval ve stopách svého otce Jindřicha IV.Zemřel 14.května 1643, ve stejný den jako jeho otec. Jeho přáním bylo mít prostý pohřeb, aby nezvětšoval bídu svého lidu.  Tak jako jeho syn Ludvík XIV. si vysloužil přídomek král Slunce, jemu se začalo říkat - Ludvík XIII. Spravedlivý.

Králova zahradnice - film

Nedávno jsem si pustila film Králova zahradnice, kde Ludvíka XIV. výtečně ztvárnil Alan Rickman, který před nedávnem odešel do hereckého nebe. Setkáváme se s Ludvíkem panovníkem, manželem, ale i člověkem. Úlohy zahradnice  se s grácií a noblesou chopila Kate Winsletová. Zavítáme do doby, kdy vznikaly královské zahrady ve Versailles, které dodnes ohromují svou krásou. Když jsem si tam v jednom zákoutí sedla na lavičku, zavřela oči a zahradami se linula dobová hudba, rázem jsem se ocitla u dvora krále Slunce.